Nebýt jeho, spousta folklorních souborů by neměla v čem tancovat. A mnoha chlapům by padaly gatě, protože by nebyl nikdo, kdo by jim ušil parádní kožené opasky. A protože sám ve folklorním souboru tančil, zná všechny potřeby tanečníků. Díky tomu se umí Karel Kufa vcítit do pocitů svých zákazníků.
Karel Kufa chodíval do práce do Třineckých železáren. A kdysi by mu ani nepřišlo na mysl, co jednou bude v životě dělat. Ale ty náhody jsou někdy překvapivé a mění lidem životy. „Po vojně jsem začal pracovat ve Werku. V té době se v Mostech u Jablunkova zakládal folklorní soubor Górole. A protože měli málo chlapů, přemluvili mě, abych se k nim přidal,“ začal vyprávět Karel Kufa. Neměl hudební nadání, ale energií přímo sršel, a proto se z něj stal tanečník.
Jenže jak to na začátku všeho bývá, souboru chybělo vybavení. Něco málo si jeho členové sehnali sami, ale akutně všem chyběly široké opasky a také taneční střevíce, zvané krpce. „To víte, košili si ušije kdekdo, ale vyrobit boty z kůže, to tady nikdo neuměl. V Polsku sice kožené doplňky vyráběli, ale v té době byla hranice uzavřená, a tak se ani odtamtud nedalo nic dovážet. A u nás potřeby pro folklor prostě nikdo nevyráběl,“ pokračoval Karel Kufa. Členové souboru dali hlavy dohromady. Testovali, kdo je natolik šikovný a manuálně zručný, že by se do práce s kůží mohl pustit. Toto klání vyhrál na celé čáře Karel Kufa.
Nejprve začal s výrobou opasků. Pečlivě si prohlédl letitý kousek, který nosili už naši předci. „Zpočátku to bylo, pravda, formou pokus – omyl. Ale pak mi to najednou začalo jít. Jenže jsem musel zvládnout i výrobu krpců, a to už bylo horší,“ vzpomíná s úsměvem. Jak na to? Prostě vzal jeden krpec a rozpáral ho. Podíval se přesně, jak se šije, a začal s výrobou. Potíž ale byla s materiálem. Přírodní hovězí useň se u nás za socialismu sehnat nedala. Proto ten, kdo chtěl něco ušít, si musel donést vlastní materiál. „Tradiční krpce se dělají z jednoho kousku kůže. Vyřeže se požadovaný tvar, kůže se vytvaruje a spojí řemínky. Těmi se pak krpce dají utáhnout na nohu, takže se nemusí dělat přesně na míru,“ vysvětloval řemeslník.
Čas ubíhal, přišla sametová revoluce a zanedlouho se už dala kůže sehnat i u nás. Karel Kufa si dovybavil dílnu. Vyrábí krom opasků a krpců také ovčácké pasy a brašny, ale vždy dělal jen to, co náleží ke krojům. Ke komerčním výrobkům nikdy nesklouzl.
V současné době už v souboru netančí. Výrobky ale folkloristům šije i nadále. Z řemesla, které začal dělat pouze z nouze, se stal koníček. Živí se stále elektrikařinou a ve volném čase vyrábí kožené doplňky ke krojům. Nutno podotknout, že práce má stále dost. Pořád je totiž ojedinělý, nikdo jiný tady tradiční kožené výrobky ke krojům nedělá. Získal dokonce i certifikát Górolsko Swoboda. To proto, že šije podle dochovaných původních vzorů. Na otázku, kolik kusů krpců za svůj život vlastně ušil, se jen usměje: „Těžko říct. Když něco děláte přes dvacet let, tak se to prostě nasbírá.“